Podrobný popis produktu Lavandula angustifolia " Alba " - levandule
Levandule v netradiční bílé barvě květu. Ve společné výsadbě s modrými kultivary vytváří pěkný kontrast. Vyžaduje slunečné stanoviště, propustnou hlinito - písčitou zeminu.Velmi pěkná kompaktní a vzrůstnější odrůda vhodná jako solitera nebo do skupinových výsadeb.
Koho duše stůně, vyléčí jej levandule vůně...
Je málo rostlin, které by byly tak známé a oblíbené, jako je tomu u levandule. Není to pouze módní záležitost poslední doby, tato aromatická bylinka provází lidstvo po staletí, což dokládá mnoho písemných zpráv, včetně Bible. Levanduli je připisována celá řada magických a léčebných schopností, nemluvě o její okrasné hodnotě.
Latinský název Lavandula je odvozen ze slova „lavare“, neboli umýt. Toto připomíná, že levandule byla, a stále je součástí vonných olejů přidávaných do koupele. Široké použití v kosmetice (mýdla, parfémy, vlasové vody atd.) má své opodstatnění také v léčivých schopnostech levandule. Příjemně vonící silice má uklidňující účinky, pomáhá při nespavosti (testy prokázaly podobné působení, které vyvolávají sedativa), což je využíváno v aromaterapii. Tradovalo se také, že působí jako afrodiziakum, zmírňuje bolest, podporuje trávení, hojí rány, účinkuje proti křečím a revmatismu. V silici byla nalezena složka, která má léčivé účinky na různé druhy nádorů a je dále zkoumána jako možná prevence a lék proti rakovině.
Levandule byla součástí známé „Svatojánské a Maďarské vody“, sušená kořenící směs „Provensálské byliny“ obsahuje levandulové květy. Za lahůdku je považován levandulový med a zmrzlina. V potravinářství je silice používána jako aromatizační přísada do nápojů, bonbónů, pečiva, čokolády, žvýkaček, pudinků apod. Z květů lze připravit také lahodný čaj, kandovat je, přidat do ovocných salátů nebo zmrazit v kostkách ledu používaných k ochlazení nápojů, kdy působí také dekorativně. Fantazii se meze nekladou, o čemž svědčí záplava receptů na použití levandule, zaslaných čtenáři.
Oblibu levandule také dokazuje mnoho dekorativních předmětů z keramiky a textilu, které jsou zdobeny motivem květů levandule. Setkáme se s ní také v deodorantech, vonných směsích (potpourri) a sáčcích do šatních skříní. Zde je využíváno další schopnosti, a sice repelentního působení levandule proti obtížnému hmyzu.
Rod Lavandula patří do čeledi rostlin hluchavkovitých (Lamiaceae), obsahuje 20 až 30 druhů a stovky kultivarů. Její domovinou je Středomoří a severní Afrika, kde roste na slunných stráních v sušší, hlinito-písčité, mnohdy kamenité zemině. Nám nejznámnější druh levandule lékařská - Lavandula angustifolia (používána také synonyma L. officinalis, vera, spica). Vytváří keříky, vysoké dle kultivaru 40-80 cm, listy zelené, šedě plstnaté. Barva květů je dle odrůdy v odstínech modré, modrofialové, bílé a růžové. Z mnoha desítek odrůd uvádím pouze ty, které jsou rozmnožovány vegetativně a lze je nalézt v nabídkách našich zahradnictví. Uvedená odrůdová jména jsou běžně používána v Evropě, některá mohou mít však i několik synonym. Modré a modro-fialové odrůdy: Hidcote, Dwarf Blue, Middachten, Siesta, Blue Cushion (Schola), Folgate, Twickel Purple, Munstead. Mezi rarity patří „Silver Mist“(velmi stříbřité listy a tmavé květy). Netradiční bílé a růžové květy nalezneme u těchto kultivarů: Hidcote White, Nana Alba, Melissa, Hidcote Pink, Rosea, Coconut Ice, Loddon Pink, Miss Katherine.
Další skupinu levandulí tvoří Lavandula x intermedia (l. prostřední), což je přírodní kříženec L. angustifolia a L. latifolia. Ve jižní Francii je známa pod názvem lavandin a je pěstována komerčně, jelikož má nejvyšší obsah vonných silic. Oproti levanduli lékařské je robustnějšího vzrůstu, dorůstá výšky 80-120 cm, listy jsou větší a více stříbrné, je řidčeji větvená, květní stonky jsou delší, nesou více květů, které jsou sterilní, rozmnožuje se vegetativně. Lav. x intermedia je díky jednomu z rodičů, tedy L. latifolii, méně odolná vůči mrazu a zimní vlhkosti, takže je vhodný spíše do teplejších oblastí, nebo na chráněná stanoviště. Modré a modrofialové odrůdy L. x intermedia: Fragrant Memories, Grappenhall, Grosso, Dutch, Fred Boutin, Hidcote Giant, Provence. Mezi zvláštnosti patří bíle kvetoucí „Alba“ a „Edelweiss“, zlutě panašovaný „Goldburg“ a bíle panašovaný „Walberton´s Silver Edge“.
Lavandula x chaytorae je křížencem L. ang. a L. lanata. Je vyjímečná téměř bílo-stříbrně plstnatými listy, na kterých vynikají velmi tmavě modré květy. Nevýhodou je menší odolnost vůči mrazu, jsou vhodné pouze do teplejších oblastí, mrazuvzdorná je do -18°C, v sušší zemině. Pěstované odrůdy: Richard Gray, Sawyers a Silver Sands.
Lavandula stoechas – levandule hlávkovitá, nazývaná také francouzská nebo motýlová. Druh s atraktivními velikými květy, rostliny dorůstají výšky 50-80 cm, listy mají silnou pryskyřičnou vůni. Tuto levanduli lze u nás pěstovat jako přenosnou rostlinu, její mrazuvzdornost je -6 až -8°C.
Pro milovníky zvláštností jsou vhodné druhy pocházející z oblastí severní Afriky a Španělska, které můžeme pěstovat jako přenosné rostliny v nádobách. Lavandula dentata ( l. zoubkatá) má světle zelené listy se zubatými okraji. Druh L. x allardii vzniklý přírodním zkřížením L. dentata a L. latifolia. Listy šedě plstnaté, široké, se zubatým okrajem. Vzrůstnější druh, pěstovaný mnohdy ve stromkových tvarech, okrasný zejména listy. Lavandula pinnata (l. zpeřená) má levandulím nepodobné, veliké zelené a stříhané listy. Zajímavým zpestřením záhonů může být L. multifida „Blue Wonder“ (l. rozeklaná) s dlouhou dobou květu, kterou lze pěstovat jako letničku, snadno vytváří semena a vysévá se na stanovišti.
Levandule vyžadují slunečné stanoviště a hlinito - písčitou sušší zeminu. Pro udržení pěkného kompaktního růstu je důležitý pravidelný každoroční zpětný řez, jinak vytvoří nevzhledné prosychající keře. Výhony L. angustifolia je nejlépe zakrátit po odkvětu, tedy přibližně v druhé polovině srpna. Později kvetoucí L. x intermedia je lépe sestřihnout až na jaře, jakmile začnou rašit nové výhony. V obou případech se keře zakrátí na jednu třetinu výšky.
Závěrem několik praktických rad: při nákupu levandule doporučuji obrátit se na nejbližší zahradnictví, kde nabízejí rostliny označené druhem a odrůdou, jelikož jedině tak si můžeme být jisti tím, co vlastně sázíme na zahradu a zda sazenice splní naše představy o výšce, květu a hlavně mrazuvzdornosti. Mnohdy lze vidět rostliny, u kterých je napsáno pouze levandule, v lepším případě jméno latinské, ovšem bez odrůdy. Pak se ale nelze divit, když nám taková rostlina vyroste a vykvete jinak, než jsme chtěli a nepřežije první zimu.
Ze zkušenosti také mohu říci, že je vždy lépe vybírat rostliny, které jsou množeny vegetativně, tedy řízkováním. Důvodů je několik. Vegetativně rozmnožené rostliny si zachovávají vlastnosti charakteristické pro daný kultivar. Patří mezi ně vzrůstnost, barva listů i květů a samozřejmě odolnost vůči chorobám a schopnost přezimovat v podmínkách našich zim, které jsou mnohem chladnější a vlhčí, než je tomu ve Středomoří. V prodeji se však objevují spíše generativně, tedy semeny rozmnožené levandule (takové pokud jsou vůbec označeny, bývá za jménem kultivaru někdy uvedeno „strain“) a mnohdy není příliš jasný původ, tedy rodiče ze kterých kříženec vzniknul, nemluvě o známé nevyrovnanosti takových rostlin. Levandule nám může dělat radost v zahradě až několik desítek let, záleží na správném výběru odrůdy i stanoviště, a dobré péči. Domnívám se, že věnujeme-li této aromatické rostlině uvedené minimum pozornosti, odvděčí se krásným vzrůstem, nádhernými květy a příjemnou, uklidňující vůní, šířící se do dalekého okolí.
Copyright ©Jakub Krulich
